Hlavní nabídka
Když jsem před více jak šedesáti léty vstupoval do území Moravského krasu, vyzbrojil jsem se publikací autority nejvyšší, Karlem Absolonem a jeho unikátní knihou Moravský kras. Dal jsem si opravdu záležet, a když jsem publikaci odkládal, měl jsem pocit „krále krasu“.
Když jsem vyrážel do terénu, začal jsem propadat orientační i odborné beznaději a do výše zmíněného zdroje jsem se vrhal častěji a častěji, per partes a hezky po malých soustech. Jak jsem postupně „rozum bral“, bylo to ještě horší. Vkrádaly se pochybnosti, nové a nové zdroje informací, nové teorie.
Absolona jsem již rozparceloval na zoologa, speleologa, geografa, méně už geologa, ale také psychologa, tvrdého organizátora s podnikatelskou duší a obhájce svého „velkého Já“ za každých okolností a každou cenu. Paní Absolonová se jednou jedinkrát svěřila, že viděla svého muže pokořeného a v slzách. Bylo to po výslechu na služebně Gestapa v Kounicových kolejích.
Prostudoval jsem snad všechny „Průvodce z Moravského krasu“. Vyznačují se různým stupněm odborné fundovanosti, jsou strohé i rozvláčné, striktně se drží tématu či odbíhají do jiných témat. Všechny nesou jediný společný znak. Autoři do nich vkládají snahu předat svoje znalosti těm, kteří půjdou ve stopě jejich průvodce. Turista? Botanik? Obdivovatel tvarů přírody? Historik? Návštěvník míst s vyhlášeným občerstvením? Nebo jen takový čumil či bloumal, bezcílný konzument krás přírody?
Každý Průvodce je tak trochu zrcadlem své doby. Jeho autor, či autoři jím poskytují určitý druh služby, přenosu vlastních poznatků, zážitků a euforie v koncentrované formě a příjemném očekávání následných událostí.
Průvodce je obvykle sestaven tak, aby kromě dávky odbornosti postihoval i stránku citovou, estetickou a fyzicky praktickou (restaurace a občerstvením s doporučenými pochutinami).
Dalo by se shrnout, že Průvodci byli čtivem oblíbeným, až dokonce žádaným v dobách, kdy se převážně chodilo po krajině pěšky. V dnešní době byl průvodce jaksi vytěsnán k okraji zájmu a nahrazen kvalitní turistickou mapou s případným komentářem. Zvláště zvídavý turista se může v předstihu zdokonalit ve znalostech na internetu.
V poslední době se turista, (sice pozvolna ale přece), vrací k metodě „per pedes“, byť mnohdy za podpory nordwalkingových holí (ach ta starší generace) a dohánění toho, na co dříve nebyl čas. S těmito aktivitami ruku v ruce vstávají novodobí obrozenci. Vzdělávají mládež ve vztahu k přírodě, její ochraně a hlavně k jejímu pochopení. Vypadá to, že i Průvodcům se blýská na lepší časy.
Po celou dobu svého odborného vzdělávání jsem, jako posvátné, nosil stále při sobě heslo jednoho z našich profesorů. To heslo znělo : „Nikdy, ani lidsky, ani odborně, nepodceňujte svoje posluchače, chcete-
Zároveň bych si dovolil poprosit čtenáře, aby nehledali v předloženém materiálu nejaktuálnější výsledky dílčího charakteru. Jsou velice přínosné, ale v celkovém kontextu by mohly schématický pohled komplikovat. Zájemcům o toto téma mohu doporučit hledat novinky na internetu.
Materiál, ze kterého jsem vycházel, byl zpracován v r. 1984 skupinou odborníků pro potřeby vzdělávání zaměstnanců provozů jeskyní (vydal Odbor kultury ONV Blansko, Moravský kras Blansko a KSSPPOP Brno). Dále zde byly použity některé výsledky obsažené v autorově diplomové práci (L. Slezák, 1955 – 1956, Geologický výzkum devonských vápenců v okolí Mokré).
Možná, že i tyto důvody mne vedly k sepsání této malé pomůcky. Pořadí od jihu k severu je záměrné. Kaprálův mlýn na Říčkách dostal nové poslání a já si postupem od jihu připomenu moji diplomovou práci z let 1955 až 56 (název viz výše).
Ladislav Slezák
K á m e n . . . .
Jsem nejstarším obyvatelem této planety.
Jsem kámen, co vzešel z ohně i vody.
Jsem věrný přítel a ochránce.
Dal jsem ti, člověče, oheň a jeskyně, abys našel
úkryt pro přežití v časech zlých.
Buď ke mně alespoň trochu shovívavý a snad i
trochu vděčný za to, že ti posloužím jak k tvorbě
uměleckého díla, či magického kruhu kolem ohně,
nebo jen k zatloukání kolíků tvého stanu.
Ladislav Slezák
Geologický vývoj Moravského krasu byl dlouhý a složitý. Nelze ho v tomto malém průvodci postihnout ve všech detailech, nehledě na to, že některé geologické skutečnosti nejsou doposud jednoznačně objasněny. S vděčností a láskou vzpomínám na univerzitního profesora, pana RNDr. Karla Zapletala, který nám přednášel regionální geologii ČSR a světa. „Geolog musí být tak trochu fantasta s pokornou mírou obrazotvornosti.“ Tentýž pan profesor se na speleologii a speleology díval s určitým despektem. Speleologii uznával jako jakýsi apendix velké vědy geologické.
V průběhu celého období své aktivní činnosti jsem se vždy pokoušel obě discipliny usmířit a myslím, že se to povedlo. Výrazně se změnily výzkumné metody a naše heslo, „Mente et maleo", tak trochu zapadlo s celou naší generací dvacátého století.