Geologicky pruvodce

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Vápence vilémovické

HORNINY > Karbonátová souvrství

    Toto nejrozšířenější a nejmohutnější souvrství organogenních vápenců je dokladem vrcholících optimálních životních podmínek v sedimentační pánvi. Kulminace mořské transgrese zároveň signalizuje blížící se orogeneticky neklidnou fázi hercynského vrásnění.Vápence tohoto typu dříve nazývané vápence korálové jsou po stránce chemické řazeny do nejvyššího stupně čistoty. Jejich cizorodá složka představuje v průměru jen 2% až 3%. Vápence jsou jemně zrnité až kalové, barvy světle šedé až bílé. Jsou velmi hrubě vrstevnaté až masivní. Jejich komplexy vrstevních sledů mají mocnost kolem stovek metrů a vůči tektonickým tlakům jsou odolnější než např. vápence lažánecké, které jsou místy zvrásněny. Ani v tomto případě nebylo možno při mapovacích pracech spolehlivě rozlišovat vápence amhiporové od vápenců  korálových. Bylo proto použito opět stratotypového označení podle charakteristických výchozů v defilé tzv. Macošské stráně v Suchém žlebu u Vilémovic. Na této lokalitě je zachycen i tzv. Prantlův „stachyodový obzor" (nahloučení zbytků Stachyodes verticillata). Do nadloží pokračují mohutné polohy vápenců s korálovou a stromatoporovou faunou, které se místně střídají s masivními polohami velmi světlých vápenců na faunu relativně chudých.

    Vápence vilémovické pokrývají největší část území na jihu Moravského krasu. Stejně tak jako vápence lažánecké, jsou nositeli největšího počtu jeskyni i povrchových krasových jevů. Stejně tak byly koncem 19 století a po celé století dvacáté předmětem zájmu pro těžbu. Stavební kámen a surovina pro pálení vysoce kvalitního vápna byly těženy jámovými i stěnovými kamenolomy, jejichž zbytky nacházíme v různých stupních, povětšině přírodních, rekultivací. Zmíněné polohy Vilémovických vápenců, které byly masivní a málo tektonicky porušené, byly těženy selektivně pro kamenické potřeby.
    
    V poslední době dochází v rámci prezentace geologických poznatků z území Moravského krasu a přilehlého území spodního karbonu ke spojování souvrství do velkých souborů a vytváření nových označení. Vápence josefovské, lažánecké a vilémovické. Jsou souborně označovány jako typy vápenců souvrství macošského. Obdobně jsou nově označovány i komplexy sedimentů karbonu, jako například břidlice ostrovské, souvrství rozstáňské, nebo komplex slepenců myslejovických.

Defilé údolím Křtinského potoka
    Vilémovické vápence můžeme sledovat v nádherných výchozech pravé údolní stráně (Habrůvecká) v úseku od rozcestí do Babic (jeskyně Vokounka za Buzického hájenkou) až do prostoru Tří kotlů a jeskyně Kostelíka nedaleko Býčí skály.
    V levé údolní stráni (Babická) vystupují od Salve
Vale nad jeskyni Výpustek. Tam v nich vystupuje masivní poloha, která se podílí na tektonickém ukončení podzemního systému jeskyně Výpustek. Tuto polohu v terénu objevíme snadno jako jednolitou stěnu se vchodem do jeskyně Jurové.

 

Knechtův lom u Březiny
    Lokalita se nachází při západním okraji Březiny jako opuštěný vápencový lom, zdevastovaný druhotně skládkou různého odpadu. Prostor byl dříve využíván pro účely výroby a skladování čisticích prostředků, vyráběných družstvem Hlubna. Při těžbě byla odkryta část neznámé jeskyně, která přinesla řadu poznatků ohledně mladotřetihorních procesů na území Moravského krasu (modelace, sedimenty, živočichové). Korodované partie nabízejí vzorky korálů a stromatopor.

 

Opuštěný lom „Na technice" mezi Březinou a Ochozí
    Opuštěný, zčásti přirozeně rekultivovaný vápencový lom je svojí stěnou zaříznut do východního svahu Paní skály a Úžlebí. Silně tektonicky namáhané vápence jsou rozvolněny po vrstevních spárách, které daly možnost vzniku několika jeskyní (Tereza). Porušení vápenců úzce souvisí s vývojem Řícmanicko - ochozské elevace, jejíž granodiority a bazální klastika spočívají v podloží.  Okolí lomu „Na Technice“ jsou v terénu rozesety drobné jámové dobývky, využívané pro pálení vápna v tzv. „selských pecích“. V lomcích jsou obnaženy překrásné povrchové krasové tvary, (hluboké škrapy, embryonální kanálky apod.).

 

Aktivní několikaetážový lom Skalka II Smrček
    Původně dvouetážový malý lom pro získávání suroviny k pálení vápna v šachtových pecích sloužil po skončení výroby vápna jako zdroj saturačního vápence, případně suroviny pro tavby a chemické účely.
    V 80-tých létech minulého století mu byly dány podmínky malokapacitní těžby a udělena výjimka ze zákona o ochraně přírody. Těžba měla být po vytěžení kvalitní partie ukončena. Po r. 1989 byl lom zprivatizován, těžba rozšířena a surovina povětšině exportována. V provozu je suchá úprava vápence, tj. granulace a třídění. Probíhá těžba volně prodejného lomového kamene pro stavební účely.
    Vilémovické vápence jsou poměrně silně tektonicky namáhány a zvlášť v povrchových   
partiích zkrasověly po vertikálních puklinách. Ve škrapovišti jsou zachovány staré sedimenty zvětralinových reziduí, což komplikuje těžbu a znehodnocuje surovinu.

 

Opuštěný vápencový lom Skalka I při silnici Ochoz Hostěnice
    Původní lom byl založen v místě starých, drobných lomků z konce 19. století. Je situován v jižním úpatí svahu návrší Skalka v kontaktu se silnicí Ochoz
Hostěnice. Stejně tak, jako lom Skalka II (dnes Smrček) provozovaly tento lom Štěrkovny a pískovny Brno.
    Po vytěžení kvalitních vápenců v rámci možností schváleného dobývacího prostoru, požádal provozovatel o rozšíření těžby k severu s možností založení vyšší etáže. Tuto žádost zamítlo Ministerstvo kultury, které v té době mělo gesci státní ochrany přírody. Jiná možnost rozšíření těžby nepřipadala v úvahu vzhledem ke kontaktu s hranicí intravilánu obce Ochoz a rekreační oblasti Skalka. Směrem na východ byl lom zablokován taktéž hranicí rekreační lokality. Na základě takto vzniklé situace byla těžba definitivně ukončena.
    Lokalita je dnes volně přístupná a je školní ukázkou uložení a vývoje Vilémovických vápenců v jižní části Moravského krasu. Světlešedé lavicovité až hrubě lavicovité, kalové vápence obsahují stromatoporovou a korálovou faunu. Jejich uložení s generelními úklony k V a JV jsou typické pro celou oblast a odchylují se jen místně.

 

Opuštěné lomy v okolí Hostěnického propadání
   Jsou dokladem vrcholící devonské sedimentace při východní hranici vápenců s následnými varietami vápenců organodetritických, hlíznatých, brekciových, radiolaritových i lokálně usazených vápenců s fosfátovými konkrecemi. V odkrytém defilé vápenců u Hostěnického  propadání je zastižena i několik metrů mocná masivní poloha bezvrstvých vápenců, která byla směrem severním selektivně těžena pro stavební účely i jako materiál kamenický. Vápence jsou málo porušené tektonickými pochody. Probíhají až do levé stráně údolí Říčky, kde modelují výrazná skaliska. Poloha těchto vápenců je zakončena příčnou tektonickou poruchou (SZ
JV).
    Paleontologicky je tento terén velmi zajímavý koncentracemi korálové a hlavně stromatoporové fauny. Masivní poloha Vilémovických vápenců probíhá i jižně od Hostěnického propadání směrem do prostor bývalého lomu vápenky Mokrá (dřívější majitel pan Kleith).
    V nadloží jsou vápence hrubě lavicovité s jílovitými proplástky na vrstevních plochách. Právě tyto partie jsou mimořádně bohaté na stromatoporovou faunu. Amphipory tvoří deskovité shluky, stromatopory povětšině čočkovité až bochníkovité útvary, které lze z rozvolněných partií vápenců velmi dobře separovat.

 

Kamenný žlíbek, horní díl strmého úseku
    V materiálu suťových kuželů je možno nalézt zbytky Stachyodes sp. jejichž horizont je sledovatelný ve vrstevním sledu k S. Hojné jsou amphipory (patrně Paramphipora Moravica,bez centrálního kanálku) a kulovité trsy stromatopor. V jednom z výchozů je možno pozorovat tektonicky horizontálně válcované vápence, kde rigidní trsy stromatopor zůstaly nepoškozeny. Hojné zbytky fauny jsou patrné i v sutích kolem Hynštovy ventaroly.
    Výskyty Vilémovických vápenců můžeme sledovat při západním okraji území, kde od Ochoze pokračují přes oblast Zadních Hádů (PR „U Brněnky“), kde byly východně od Reslovy hájenky těženy v malých stěnových lůmcích. K jihu pak navazují na Šumberu (kde byly taktéž těženy i pro kamenické účely). Východním směrem pokračují na Kopaniny, kde jsou t.č. otevřeny obnoveným jámovým lomem (firma Kalcit). Celá plocha‚ kde se Vilémovické vápence vyskytují byla v minulosti intenzivně těžena drobnými lůmky pro potřeby pálení vápna v selských vápenicích přímo v terénu.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky